František Hrubý - 7. července 2017 uplynulo 40 let od jeho úmrtí

Děkan František Hrubý pocházel s Mouchnic (u Koryčan), 5. července 1923 přijal kněžské svěcení a od roku 1948 působil v Telnici. Během svého kněžského života se stal nejen děkanem, ale i arciknězem a biskupským radou. V závěru jeho života s ním na telnické faře přebýval P. František Trtílek, který se o něj staral. V pátek 7. července 2017 si připomeneme již 40 let od doby, kdy v Telnici zemřel. Pohřbu Františka Hrubého se zúčastnilo veliké množství lidí a jeho tělo bylo uloženo na telnickém hřbitově. Mnozí telničtí a sokolničtí farníci se s ním dobře znali, kolik z nich pokřtil, mnohé v kostele oddal, nemálo zemřelých doprovodil na poslední pozemské cestě, vždyť tu strávil téměř 30 let svého života.

František Hrubý vykonával ve své době funkci modřického děkana. Každá diecéze byla rozdělena na farní obvody a několik far tvořilo děkanáty. Děkané neměli vlastní beneficium, tedy důchod, plynoucí z tohoto úřadu. Děkanem byl zpravidla jmenován některý významný farář, který byl ale z této funkce volně odvolatelný. Účast statní správy se při teto čistě církevní instituci omezovala na připuštění přiměřené výdajové položky ve fasi příslušného faráře (beneficiata) za vizitace okrsku. V některých větších diecézích, jako například i v brněnské, bývalo několik děkanátů podrobeno ještě vrchnímu dozoru staršího děkana, který se nazýval archipresbiter či arciděkan. Postavení arciděkana k děkanu bylo analogické postavení děkana k faráři. I mezi modřickými děkany působilo několik arciděkanů, kteři prováděli vizitace nad dalšími přisouzenými děkanáty. Děkané měli také funkci okresního školního dozorce a vykonávali pravidelné vizitace škol ve školním okrese, jehož správní obvod byl totožný s obvodem děkanství. Až do tereziánských reforem se výuka dětí odbývala v parochiálních tedy farních školách. Marie Terezie vydala v roce 1774 Všeobecný školský řád, který školu převedl pod pravomoc státu. Na nejnižším stupni tzv. triviálkách se učilo náboženství, biblické dějiny, čtení, psaní a počty a výuka byla vizitována okresním školdozorcem a děkanem v jedné osobě.

Vydáním říšského zákona č. 46 z 25. května 1868 o základních pravidlech o postavení školy k církvi o tuto kompetenci církev přišla. Moravský zemský sněm pak zákonem č. 3/1870 o školním dozorství nařídil, že nad školami v zemi moravské přísluší právo školního dozorství výhradně státu, a to třemi úrovněmi, školní radou místní, okresní a zemskou. Okresní školní radě nyní předsedal představený politického úřadu a pouze jedním z členů byl zástupce církve, jmenovány biskupem, zpravidla podle tradice děkan. Od platnosti výše uvedených právních norem ovšem mohl zástupce církve, jakožto člen školní rady, vykonávat vizitace pouze výuky náboženství.

Modřické děkanství tvořily v roce 1728 fary Modřice, Tuřany, Tvarožná, Pozořice, Líšeň a Šlapanice, jak nám sděluje záznam z podacího protokolu z 28. června 1728. V roce 1757 náležely děkanství fary v Modřicích, Líšni, Šlapanicích, Tuřanech, Tikovicích, Ořechově, Rajhradě a Telnici.

Upravený výňatek z článku Mgr. Ivo Durce: „Nová datace zřízení děkanství modřického, 1728".

Arcikněz: titul, který se propůjčuje - kněžím některých církví jako čestné vedoucí postavení vůči ostatním kněžím. V některých diecézích odpovídá tento titul hodnosti vikáře nebo děkana. Arcikněz býval často také zástupce biskupa v duchovních věcech.

Biskupský rada: člen biskupské rady, poradního orgánu diecézního biskupa.