Milí farníci,

církev nám v době postní ukládá střídmost, sebezápor, ztišení… Mohli bychom použít i slov Benedikta XVI., který před časem řekl k prožívání postu: „Užívejme střídmě slov, pokrmů, nápojů, spánku i her, setrvávejme pozorní a bdělí!“ Nejedná se však v dnešní době o pouhý formalismus, gesto, kterým chceme „něco“ udělat, abychom se na konci postu necítili trapně?

„Jaký smysl má pro nás křesťany odpírat si to, co by samo o sobě bylo dobré a užitečné?“, ptá se Benedikt XVI. A odpovídá: „Písmo svaté a celá křesťanská tradice učí, že půst je velkou pomocí v předcházení hříchu a všemu, co k němu vede.“

Už první lidé v ráji nedodrželi půst stanovený Bohem a sáhli po zakázaném ovoci. A tato „nestřídmost“ měla za následek, že nejen Adam a Eva ztratili přátelství s Bohem, ale také i my všichni se dodnes potýkáme s neblahým dědictvím prvního hříchu.

Půst se tedy rovná cestě (návratu) ke kořenům. K přátelství s Bohem. Vnější aktivity, naše postní předsevzetí, to vše by mělo pouze napomáhat k návratu k Bohu. Půst není cílem, ale pouze prostředkem k získání srdce, které je naprosto oddáno Bohu.

Svatý Jan Zlatoústý říká: „Pravá podstata postu není ve zdrženlivosti od pokrmů, ale od hříchu. Kdo se postí jedině od jídla, ten půst snižuje, zneuctívá. Postíš se? Ukaž to skutkem! Jak, ptáš se? Takto: vidíš-li chudého, slituj se nad ním, vidíš-li svého nepřítele, smiř se s ním, vidíš-li, že tvůj přítel jedná šlechetně, nezáviď mu, vidíš-li krásnou ženu, nevšímej si jí. Ať se postí nejen ústa, ale i oko, noha, ruka a všechny naše údy. Ať se postí naše ruka od nespravedlivého majetku, ať se postí naše noha od chůze za nedovolenými (špatnými) věcmi, ať se postí naše oko od všetečných pohledů, ať se postí naše ucho od pomluv a nactiutrhání (zbytečného rozebírání chyb druhých), a ať se postí naše ústa od hloupých slov a tupení. Jaký můžeme mít užitek z toho, když se sice zdržujeme masa, bližní však vraždíme, neboť kdo nactiutrhá, ten podle svatého Pavla vraždí svého bližního.“

Proto přeji všem ani ne tak úspěch ve zvládnutí postu, jako spíše radost z nalezení Boha. Ta radost totiž je bezpečným znamením toho, že ani naše svatopostní snažení nebylo marné.

P. Ladislav Kozubík