Previous Next

Homilie P. Vladimíra Langera na rozloučenou (14.7.2019)

V neděli 14. července 2019 v 9.00 hod. v Telnici sloužil P. Vladimír Langer svou poslední bohoslužbu před odchodem do nového působiště. Přinášíme přepis kázání, které při této bohoslužbě zaznělo.

Kázání na rozloučenou (Telnice 14.7.2019)

Milovaní, víte, že jsem se vždycky snažil, aby moje kázání vyčerpalo téma, nikoliv posluchače. Zkusím to i dnes, naposled.
Chci mluvit o tom, co je pro mě v životě velice důležité a proč jsem se stal knězem.

Chci říct každému o překrásném světě, kde se žije podle úplně jiných zákonů než v běžném životě, o světě, který je nekonečně zářící, plný lásky, radosti, naděje a štěstí a především chci každému říct o mocných projevech Božích. Tomuto světu říkáme církev.

Jak v letech minulých, tak i dnes je věřící mnohdy považován za člověka, který není moudrý, není pokrokový, není moderní a tak dále. Je prostě politováníhodný. Posuďte sami. Dostojevský, Kant, Puškin, Tolstoj, Goethe, Pascal, Newton, Planck, Linné, Mendělejev. Tito lidé, ač každý chápali Boha různě, v Boha věřili.
Naproti tomu Marx, Lenin, Trockij, Hitler byli bez výjimky ateisté.

Víra není jenom nějaké těšínské jablíčko, když nás něco bolí nebo trápí. Víra je něco mnohem víc.
Dívat se na svět očima víry je to, co chci jako kněz předávat dalším generacím křesťanů.

Najít si svého kněze, kterému důvěřuji, považuji za velice důležitý úkol pro věřícího člověka i pro každého kněze.
Mít v životě někoho, s kým si mohu sdělovat to, co prožívám na duchovní rovině svého života, je velmi důležité.

Představa o knězi může být různá. Většinou chceme jednotlivé kněze srovnávat, což je pošetilé. Každý kněz je originál - jako i každý křesťan je originál - jako i každý člověk je originál. Mnozí lidé vidí v knězi tmáře, intrikána, chamtivce, podvodníka nebo někoho tajemného.
Ve skutečnosti jsou kněží mnohdy odvážní a vnitřně svobodní lidé.

Mnoho lidí vidí v knězi kastelána, tedy správce církevního majetku. Toho, kdo se má starat o kostel.
Ve skutečnosti je nejdůležitějším chrámem nitro každého věřícího člověka. A o tento chrám každému knězi bytostně jde. Chrám, ve kterém přebývá Bůh. Spolupracovat a žít s Bohem, žít duchovně, znamená zabývat se ve svém životě nejen věcmi pomíjejícími, ale i Božími, uctívat Boha ve svém nejvnitřnějším já, to je posvátnou věcí každého věřícího křesťana.

Co to konkrétně znamená pro nás katolíky? Číst písmo svaté, modlit se, pravidelně přijímat eucharistii a najít si svého zpovědníka.

Problémem dnešních křesťanů je, že jejich rozhodnutí žít křesťanství je slabé.

A navíc, žijeme v době individualismu, kde každý je sám sobě bohem. Bohužel i křesťané stále méně vidí pro svůj život potřebu druhých lidí a autorit.

Křesťanství však nelze žít sám. K duchovnímu životu potřebuji ostatní. Církev, kněze, biskupa, bratry a sestry v Kristu.

Rád bych dnes vyzdvihl dvě věci, které mohou být pro náš duchovní život podnětné: Přímluvnou modlitbu a žehnání.

Přímluvná modlitba nám pomáhá objevit krásu společenství. Znamená to, dojít za knězem nebo za blízkým věřícím člověkem s prosbou, aby se za mě modlil. Tato modlitba může být obecná nebo konkrétní. Tak najednou prožívám svůj duchovní život spolu s ostatními. Ne v izolaci, ale ve společenství modlitby, ve společenství církve.

Kolikrát dopis či kus papíru nebo se SMS s napsanou přímluvou může být obrovským pokladem pro duchovní život. Jak pro toho, za kterého se člověk modlí, tak pro toho, kdo se modlí.

A druhou důležitou modlitbou ve splolečném životě s ostatními je žehnání. Jedná se o schválení určitého postoje nebo činnosti.

Žehnání je dovolávání se Boha a svolávání jeho Dobra na nějakého člověka či skupinu lidí.


Svatý Lukáš nás vybízí: Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. (Lk 6,28)

A svatý Petr říká: Neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání. (1Petr 3,9)

Láskyplným gestem požehnání signalizujeme druhému: Človíčku, patříš Bohu. Nepanuje nad tebou žádný král nebo císař.
Jsi svobodný. Jsi pod Boží ochranou.
Bůh ti říká: „Vítej v tomto světě. Důvěřuj životu. Jdu s tebou.

Bratři a sestry, v takovém světě chci žít. Ve světě, kterému římáme církev, se žije podle úplně jiných zákonů než v běžném životě, ve světě, který je nekonečně zářící, plný lásky, radosti, naděje, štěstí a plný mocných projevů Božích.

Bratři a sestry, modleme se jeden za druhého, neproklínejme, ale žehnejme.

Amen.