Zájezd po Santiniho stopách nejen na Zelenou horu - 6. července 2022

Naše putování po Santiniho stopách začalo v poutním kostele na Zelené hoře, kam jsme vyjeli 6. července 2022 v 8 hod. ráno na objednanou prohlídku.

Stavba poutního kostela sv. Jana Nepomuckého nedaleko Žďárského kláštera se realizovala díky letité, úzké a nesmírně plodné spolupráci dvou výjimečných lidí. Podnět vyšel od opata žďárského kláštera cisterciáků Václava Vejmluvy, který byl zcela prokazatelně ctitelem Jana Nepomuckého ještě před blahoslavením a posléze kanonizací této osobnosti. Příprava projektu je datována do období od konce měsíce dubna do počátku měsíce srpna roku 1719 a je považována za bezprostřední reakci opata na nález zachované tkáně v hrobě Jana Nepomuckého ve Svatovítské katedrále dne 15. dubna 1719. Projektem stavby byl pověřen slavný architekt Jan Blažej Santini - Aichel, kterému měl opat Vejmluva prezentovat své představy o podobě nového svatostánku a použitých symbolech, což bylo plně v souladu s tehdejším požadavkem církve: “Zadání patří otcům, provedení umělci“. Tak vzniká obdivuhodná stavba o pěti ambitech s pěti kaplemi a pěti branami. I po smrti Santiniho se v práci na tomto nádherném poutním kostele pokračuje a projekt je zdárně dokončen. Chrám je podle Santiniho oslavou hvězdy uprostřed hvězd.  Pět hvězd nejenom symbolizuje pět ran Kristových, ale také 5 hvězd, které se zjevily při umučení Jana z Nepomuku.

Santiniho architektonické stopy nese i žďárský kostel v zámeckém areálu šlechtické rodiny Kinských. V té době byly české kraje ohrožovány epidemií moru, takže Santini projektoval základy a podstavec k morovému sloupu na žďárském náměstí, ale samotné sochy vytvořil sochař a žďárský občan tyrolského původu Jakub Staenhübel. Pro sousoší Matky s dítětem navrhl Santini dvojitou kašnu, umístěnou na prvním nádvoří žďárského kláštera. Podle jeho nákresu jej pak vytvořil lužický řezbář a sochař Matěj Václav Jäckel. Santini během 17 let proměnil Žďár nad Sázavou na nejvýznamnější ohnisko barokní gotiky v Evropě.

Jeho poslední stopu jsme objevili v poutním chrámě v Obyčtově, který postavil také pod patronací zmíněného opata Václava Vejmluvy. Tento kostel má půdorysný tvar želvy, který tým symbolizuje ideu stálosti ve víře. Obyčtovský chrám byl vysvěcen v roce 1725 při oslavách Vejmluvova žďárského působení. Nacházíme zde široké kněžiště s klenutým obloukem a krásné sochy, které dodávají kostelu skutečnou majestátnost. Následující generace správců kostela se dále podílejí na různých, ne však zcela šťastných „úpravách“, takže v druhé polovině 20. století se zase pomalu vrací do původního stavu. Zajímavostí je jistě i to, že v této farnosti dnes působí bývalý telnický pan farář František Koukal, kterého jsme ale osobně nezastihli, děkujeme mu však za zprostředkování prohlídky, stejně tak i paní kostelnici za přivítání.

Na naší cestě tímto krásným regionem jsme se ještě zastavili na oběd ve Škrdlovicích. V tamní sklářské dílně jsme si z kousku rozžhavené hmoty za pomoci zvláštního razidla mohli vyrobit buď čtyřlístek nebo srdíčko na památku. Děkujeme!

Děkuji všem za milou společnost při krásném výletu do tohoto krásného a historického regionu, řidiči našeho autobusu panu Hrdličkovi za tradičně bezpečnou jízdu a panu faráři Oldřichu Chocholáčovi za duchovní doprovod, fotografie a vynikající diplomatické schopnosti.

Anna Nečasová