Reportáž - Ministrantský tábor 2022

Fara v Konicích u Znojma přivítala v neděli 24. července 2022 ministranty z Telnice, Sokolnic a dalších moravských vesnic, kteří zde spolu prožili týden na táborové chaloupce. Premonstrátská fara vytvořila zázemí pro řadu tradičních aktivit jako např. výrobu týmových triček, vlajek, praků, ponožkových koulí, nácvik vázání uzlů, každoranní prezentace o zálesáckých vědomostech, vč. zdravovědy, ale také pořádné chlapské páky. Z fary jsme také vyrazili vstříc dobrým lidem v Konicích, se kterými jsme si zahráli hru „vyměňovačka“, která se našim klukům líbila, věříme, že i většině místních domorodců. Jeden z večerů jsme strávili sledováním známého filmu Trosečník, kde se kluci mohli seznámit s praktickým bojem o holý život na opuštěném ostrově. Ranní rozcvičku nám zpestřil velkým překvapením létající pan farář Marián Husek, který klukům doslova nad hlavami přeletěl svým motorovým rogalem.

Hlavním tématem celého týdne bylo zálesáctví, a tak kluci trávili spoustu času v lese, ať už různými výlety či pochody, nebo budováním přístřešků či domečků, ale třeba i různými hrami anebo oblíbenou vlajkovanou (bitva s koulemi). Jelikož bylo 18 účastníků různého věku rozděleno do šesti týmů po třech, konaly se různé hry a soutěže mezi jednotlivými družstvy, případně se po dvou spojily.

Kluky čekal také oblíbený týmový fotbalový a ragbyový turnaj, ale také zápas s místními kluky. Nechyběl ani baseballový turnaj, jízda na čtyřkolce (nejrychlejším jezdcem se stal Petr Gabrhel), turnaj v Člověče nezlob se či střelba z vlastnoručně vyrobeného praku. Důležitou dovedností bylo rozdělání ohně bez sirek, to se každý tým musel naučit a každý společný táborák byl některým z nich takto zahájen. Večery byly naplněny zpěvem trampských či folkových písní především za doprovodu kytaristy Járy Zavadila, kterého občas doprovázel také šikovný Fanda Frankl na heligonku. U táboráku jsme si nejen zazpívali a opékali špekáčky, probírali jsme různé zážitky z uplynulého dne třeba při hře Anděl, při které měl každý z účastníků dělat tajně někomu dalšímu radost od rána až do večera. To jsme se někdy nasmáli, co se někdy všechno odehrávalo…

Větší část jednoho dne jsme také strávili ve Znojmě: do města došli kluci hezky po svých lesní pěšinou, kde u Dyje nasedli na kouzelný vláček, který je vyvezl do historického centra města. Tady jsme se pustili do oblíbené hry: lasergame, kterou si všichni bojovníci vč. vedoucích dost užili. Nejlepším laserovým střelcem se stal Ondřej Zapletal, který ve finále předčil i dospělé vedoucí. Od laserové hry jsme vyrazili k hasičům. Tady nás už čekala moderní hasičská zbrojnice s profesionálními hasiči v plné pohotovosti. A to jsme nakonec mohli poznat na vlastní oči, když jim zahoukal signál a kluci museli v poklusu opustit prostory zbrojnice a sledovali ostrý výjezd jednotky k dopravní nehodě. I tak se nám ale hasiči poctivě věnovali, ukázali nám svou techniku, zázemí, jak se jezdí z patra dolů po tyči, jak těžké jsou dýchací přístroje, jak se perou pracovní obleky, kde se trénuje a kde se spí apod. Paráda. Moc děkujeme!

Při dalším z výletů nás čekalo autentické bojové opevnění jménem Zahrada, které se nachází v Šatově při rakouských hranicích, resp. při hranicích železné opony. Tento „brunkr“ nestihl být v roce 1938 zcela dokončen, a nakonec bohužel ani použit. Po druhé světové válce ho využívala Československá lidová armáda, takže tu z něj zůstala autentická výbava, kterou si kluci mohli prohlédnout i doslova osahat. V okolí se pak nacházely protitankové či pěchotní překážky, ostnaté dráty, strážní věž apod. Čtvrteční večer patřil noční hře, při které se někteří asi i trochu báli, ale nakonec vše jako vždy dobře dopadlo.

Nezaháleli jsme ani duchovně, navštívil nás telnický pan farář Oldřich Chocholáč, se kterým jsme prožili krásnou lesní mši svatou, která se stala pohlazením po duši. Otec Oldřich nám pak pomohl také v kuchyni, takže jsme se společně mohli i naobědvat. Děkujeme! Místní farnost jsme navštívili celkem dvakrát při zdejších mších, kde jsme zapojili nejen ministrantskou službou, ale také zpěvem a hrou na kytaru.

Sobotní dopoledne po nočních deštích vítalo poslední soutěžní den. To se kluci ráno naučili zacházet s buzolou a mapou a byli zavedeni do lesa, aby se sami vlastní orientací dostali až k Sealsfieldově kameni, kde jim odměnou byla naprosto kouzelná vyhlídka na národní park Podyjí a líně se kroutící řeku Dyji. Až na dva týmy všechny zvládly dorazit včas do cíle, nikdo se však neztratil, i to je úspěch.

V sobotním odpoledni jsme si pak vyhodnotili všechny hry, soutěže, úklid, denní službu, vědomosti apod., přičemž vítězem mezi kapitány se stal Petr Gabrhel a jeho tým Dřevorubci také zvítězil mezi družstvy (další členové: Adam Horák a Samuel Trávník). V mladší kategorii zaslouženě vyhrál Ondřej Číhal z béžového týmu Ostrý sekery.

Poděkování patří všem klukům za skvělou partu, kterou mezi sebou vytvořili, za bezva atmosféru, která celý tábor provázela. Díky také všem vedoucím: nejvíce Vaškovi Kroutilovi za skvěle připravené programové vedení tábora, za pomoc pak také Mirkovi Horákovi a Járovi Zavadilovi (díky Jendovi Huskovi za půjčení velkého auta, škoda, že mu úraz na poslední chvíli nedovolil se k nám připojit). V kuchyni se spokojenost trávících soustav staral František Kroutil st., ten mladší pak přijel moci s noční hrou a čtyřkolkou. Díky! Děkujeme také Pavlu Zapletalovi za finanční podporu, díky které jsme mohli uskutečnit tak bohatý program našeho tábora.

Velké poděkování patří také našemu hostiteli otci Mariánovi a také místnímu panu faráři otci Laďovi Bublanovi a všem farníkům za milé přijetí (i za tu bábovku, co nám jedna z místních farnic věnovala). Prožili jsme krásný týden, na který budeme rádi vzpomínat. Bez potíží jsme mezi sebe přijali i dva ukrajinské kluky, kteří teď žijí v Telnici, i z toho máme velkou radost.

Tak třeba zase příští rok… ahoooooj.

Jménem všech spokojených vedoucích
František Kroutil, st.

P.S.: zálesáci k životu nepotřebují žádná elektronická zařízení, ani naši kluci je tam samozřejmě neměli, život přece jde žít i bez nich.