Farní pouť do Tuřan

V neděli 16. srpna 2020 se farníci z Telnice a Sokolnic vydali každý svou cestou do kostela Zvěstování Panny Marie v trní, aby spolu u příležitosti slavnosti Mariina Nanebevzetí vykonali tradiční pouť na toto starobylé poutní místo. Někdo zvolil cestu autobusovou linkou, někdo svým vozem, našli se tací, kteří přijeli na kolech. Poutní mši svatou sloužil telnický farář Oldřich Chocholáč, o všechny služby při mši svaté se postarali naši farníci – telničtí i sokolničtí ministrovali, na varhany hrála Pavla Zapletalová, která doprovodila také telnické a sokolnické zpěváky.

Součástí této mariánské oslavy velkého mariánského svátku se stal i prastarý tradiční zvyk -pan farář požehnal byliny a květiny. V dřívějších dobách se konala procesí a věřící přinášeli do kostela polní květiny, léčivé bylinky. Panna Maria je právem považovaná za nejkrásnější květ stvoření, jehož plodem je Kristus. Proto se v den jejího Nanebevzetí, v den vrcholícího léta, žehnají květy a byliny, zvláště ty, které svými účinky prospívají lidem. Byliny jsou pak symbolem její pomoci.

Historie tuřanského kostela je spjata se samou historií Tuřan jako vesnice. Podle tradice sahají dějiny tuřanského poutního místa až do doby svatých Cyrila a Metoděje. Ti měli na Moravu přinést též sošku Panny Marie, později kolem roku 1050 znovunalezenou chrlickým rolníkem Horákem v trní. Ještě ve středověku se místo nálezu sošky stalo poutním místem, tuřanská fara je doložena ve 13. století. Kostel je v Tuřanech doložen v letech 1318–1326 pod patrociniem sv. Anny. Počátek mariánské poutní tradice je spjat s kostelem Panny Marie, který byl postaven vedle kostela sv. Anny.

V průběhu času, zejména v 17. století se dále zvyšovala úcta věřících k tuřanskému poutnímu místu, mimo jiné také aktivitou olomouckého kardinála Františka z Districhštejna a tuřanského faráře Jiřího Pekaře-Pistoria, jehož zásluhou se o Tuřanech dochovalo velké množství informací.