Po dvouleté pauze se letos opět uskutečnil dívčí tábor v Podivíně. Naším domovem se na týden stala místní fara, která na první pohled působila téměř dokonale. Brzy se však ukázalo, že každý nevinný dotyk dokáže vykouzlit další malé překvapení – upadlé kohoutky, kliky či dveře prověřily vedoucí nejen v trpělivosti, ale i v jejich kutilských dovednostech. Ani tyto drobné nástrahy však nezabránily tomu, aby si všech 24 návštěvníků naplno užilo týden plný pohádek, snů a fantazie.
Naše dobrodružství začalo v neděli příjezdem do Londýna mezi anglickou smetánku. Poklidnou atmosféru však narušila záhadná láhev se vzkazem od Vendy, která ucpala záchod. Z dopisu jsme zjistily, že byla unesena. Na pomoc jsme přivolaly vílu Zvonilku a společně jsme doletěli do Země Nezemě zachránit oblíbenou kamarádku samotného Petra Pana.
Cestou jsme prošly Lagunou mořských panen, setkaly se se ztracenými kluky a tábořily v jejich bunkru. Za měsíčního svitu jsme odvážně překonaly krokodýlí stezku až k táboru hodných indiánů se zuřivým býkem. Tam nás krátkou návštěvou potěšil i otec Oldřich, se kterým jsme společně slavili mši svatou.
Další cesta vedla přes špičaté hory i kolem zříceniny nápadně připomínající lednický zámek až k pirátské základně s hrůzostrašným krokodýlem. Piráti s námi rozhodně neměli slitování. Přiznali, že vězní Vendy, a po vyrovnané bitvě zajali dokonce i nás. Když už se zdálo, že je vše ztraceno, přiletěla Zvonilka, posypala piráty kouzelným vílím prachem a za hlasitého skandování: „Já věřím na víly! A jo, a jo!“ jsme piráty jednou provždy porazily a Vendy osvobodily.
Během celého týdne jsme prožily nespočet dobrodružství, naučily se mnoho nového a odvezly si domů spoustu krásných vzpomínek. To nejcennější, co jsme si však z Podivína odvezly, jsou nová přátelství a radost ze společně prožitých chvil.
Děkujeme všem za úžasný tábor, a už teď se těšíme na další společné dobrodružství v příštím roce.
Za tým vedoucích
Barbora Piknová, redaktorka TV Krokouš
Dívčí tábor v Podivíně 2026
Po dvouleté pauze se letos opět uskutečnil dívčí tábor v Podivíně. Naším domovem se na týden stala místní fara, která na první pohled působila téměř dokonale. Brzy se však ukázalo, že každý nevinný dotyk dokáže vykouzlit další malé překvapení – upadlé kohoutky, kliky či dveře prověřily vedoucí nejen v trpělivosti, ale i v jejich kutilských dovednostech. Ani tyto drobné nástrahy však nezabránily tomu, aby si všech 24 návštěvníků naplno užilo týden plný pohádek, snů a fantazie.
Naše dobrodružství začalo v neděli příjezdem do Londýna mezi anglickou smetánku. Poklidnou atmosféru však narušila záhadná láhev se vzkazem od Vendy, která ucpala záchod. Z dopisu jsme zjistily, že byla unesena. Na pomoc jsme přivolaly vílu Zvonilku a společně jsme doletěli do Země Nezemě zachránit oblíbenou kamarádku samotného Petra Pana.
Cestou jsme prošly Lagunou mořských panen, setkaly se se ztracenými kluky a tábořily v jejich bunkru. Za měsíčního svitu jsme odvážně překonaly krokodýlí stezku až k táboru hodných indiánů se zuřivým býkem. Tam nás krátkou návštěvou potěšil i otec Oldřich, se kterým jsme společně slavili mši svatou.
Další cesta vedla přes špičaté hory i kolem zříceniny nápadně připomínající lednický zámek až k pirátské základně s hrůzostrašným krokodýlem. Piráti s námi rozhodně neměli slitování. Přiznali, že vězní Vendy, a po vyrovnané bitvě zajali dokonce i nás. Když už se zdálo, že je vše ztraceno, přiletěla Zvonilka, posypala piráty kouzelným vílím prachem a za hlasitého skandování: „Já věřím na víly! A jo, a jo!“ jsme piráty jednou provždy porazily a Vendy osvobodily.
Během celého týdne jsme prožily nespočet dobrodružství, naučily se mnoho nového a odvezly si domů spoustu krásných vzpomínek. To nejcennější, co jsme si však z Podivína odvezly, jsou nová přátelství a radost ze společně prožitých chvil.
Děkujeme všem za úžasný tábor, a už teď se těšíme na další společné dobrodružství v příštím roce.
Za tým vedoucích
Barbora Piknová, redaktorka TV Krokouš