Previous Next

Dívčí tábor – Nížkovice 2019

Jako se pachatelé prý vrací na místo činu, tak i my jsme se letos rozhodly vrátit po pěti letech na místo činu – na faru v Nížkovicích. Všechny holky, které přijížděly na tábor asi překvapilo, že se octly na Mezinárodním letišti Nížkovice. Nížkovická fara se totiž proměnila v letadlo, a díky tomu jsme se každý den mohly probudit v jiné zemi.

Celkem nás čekalo pět zastávek, a to v Číně, Anglii, Americe, Řecku a na Havaji. Stávalo se pravidlem, že v každé zemi jsme potkaly někoho zajímavého, ať už to byly Řekyně v chitonu, krásné gejši, sama britská královna, nebo havajské tanečnice. Při návštěvě Ameriky jsme dokonce pronikly přímo do tábořiště indiánského kmene.

Dvanáct pasažérek se rozdělilo do tří skupin: Letci, Šmoulinky a Zlatí jednorožci. Holky soutěžily ze všech sil, i když je vždy nečekaly jen jednoduché disciplíny. Zkuste hrát vlajkovanou mezi indiány, hledat pandu v Číně, jet anglický dostih, sportovat jako na olympiádě, anebo dělat želví závody. Nic snadného. Naše pasažérky byly ale moc šikovné, a nakonec v celotáborové hře zvítězil tým Letců. Z tohoto týmu také vzešla vítězka individuální soutěže Kája Gabrhelová, protože získala nejvíce razítek do svého cestovního pasu.

Kdo by si ale myslel, že se jenom soutěžilo, neměl by pravdu. Zkusily jsme jíst čínskými hůlkami, podívaly se k řádovým sestrám do Slavkova, vyráběly a tvořily, zachraňovaly kapitána, poznávaly chutě exotického ovoce, a taky si užily vodní bitvu.

Co nemohlo chybět, byla parádní stezka odvahy, kterou nám již tradičně připravila strašidla z Telnice a ze Sokolnic.

Nezbytnou součástí letadla byl skvělý pilot a báječné letušky. Bez koho by se ale pasažérky ani posádka nemohly obejít, byl tým Hanka a Hanka zajišťující zásobování letadla a přípravu vynikajících pokrmů.

Když opomeneme pár turbulencí a jedno odložené přistání, tak jsme celý týden (7. 7. – 13. 7. 2019) letěly bez komplikací a poslední den se vrátily do naší rodné vlasti.

Děkujeme všem úžasným tábornicím za to, že se nebály nasednout s námi do letadla, protože poté, co jsme se z vyprávění našeho pilota dozvěděly, co všechno s letadlem zažil, nebylo vůbec jisté, jestli se vrátíme.

A největší díky patří Bohu. Za všechno.

Tak snad zase za rok!