Co to jsou roráty?

Roráty jsou liturgicko - hudební formou ranní mariánské mše svaté, která se koná v adventní době. Název je odvozen od vstupního zpěvu (Introitus) současné čtvrté neděle adventní, který začíná slovy: "Rorate coeli desuper" (Rosu dejte shůry). Tento zpěv introitu byl přetextován a přejat jako součást rorátů. Původ Staročeských rorátních zpěvů sahá až do doby vlády Karla IV., který spolu s Arnoštem z Pardubic založili tradici celoročního sloužení ranních votivních mší k P. Marii. K těmto mším se připojila tradice liturgického zpěvu, jež svého vrcholu dosáhla v 16. století. Tuto tradici vytváření hudebního doprovodu mariánských votivních mší vidíme u Benešovských rorát (Benešov u Prahy). Benešovské roráty jsou barokní skladba obvykle zpívaná lidmi během adventní mše za doprovodu varhan a orchestru. Původ této skladby je z přelomu 17. a 18. století ve Španělsku. Jezuité z Valencie si sebou na Svatou Horu u Příbrami přinesli svou mariánskou poutní píseň, jejíž melodie utkvěla v paměti návštěvníků z Benešova. Ti ji později dotvořili a doplnili českým textem. Původně tyto roráty zpíval pouze sbor za doprovodu varhan, ke konci 19. století se přidaly smyčce, pak orchestr a nakonec i lid v kostele. Poslední změny textu provedl v roce 1923 Vladimír Hornof. Hudbu v 60. letech minulého století upravil Alfons Šoun.

Vrátím-li se k označení "roráty", tak je třeba vše zkoumat na základě římské středověké liturgie: V době adventní se ve Věčném městě konaly stacionární bohoslužby, a protože se slavily v mariánských kostelích (1. adventní neděle a prosebné dny Quatuor Temporum Adventus se slavily v Santa Maria Maggiore), tak zde byla možnost použít votivní mši k Panně Marii (určuje loci) v jiných případech se bral mešní formulář adventní (určuje tempus). Proto i Tridenský misál dává na výběr dvou orací: mariánské a adventní (Introit, Secreta a Postcommunio). Antifona "Rorate coeli" se nám objevuje jak při prosebných dnech, (feria quarta po třetí adventní neděli) tak i při 4. adventní neděli. Protože prosba za úrodu v Římě byla ve středověku iluzorní, tak téma bylo mariánské - četlo se evangelium z Lukáše o Zvěstování Panně Marii. Jáhen, který zpíval evangelium, byl oblečen v bílém rouše a měl v ruce lilii - tato scéna byla ve středověku dramatizována a doplněna dalšími zpěvy. Snad tato liturgie natolik zapůsobila na Karla IV., že se ji snažil zavést v Praze a Čechách, což by odpovídalo i jeho záměru vytvořit z Prahy - Řím severu, zde je třeba vidět i počátek rorátních mší v Čechách. Karel IV. se snažil o zavedení liturgie římské v Praze - stacionární bohoslužby a také celoroční praxi mariánských votivních mší a lidového zpěvu. Tedy označení rorátních mší pochází z introitu adventní votivní mše k Panně Marii, slavené v Santa Maria Maggiore v Římě po III. adventní neděli (feria quarta) a nikoli dle antifony IV. adventní neděle. V důsledku toho rorátní mše nejsou obecně mše v adventu, ale jen mariánské mše.

Ve 14.století zpíval při rorátní mši sbor kleriků chorál dle mešního formuláře "Roráte" - mariánské votivní mše. Tento formulář se takto nazýval dle introitu a chorálně zpíval tento sbor: Introit, Kyrie, Graduale, Aleluja, Sekvenci, Krédo, Ofertorium, Sanctus, Beneditkus, Agnus, Communio - což dosvědčuji notované knihy a zápisy Arnošta z Pardubic z roku 1364.

V 15. století se do chorálu vložily latinské písně složené v menstuře a taktu - zvané kantileny. O chorálu interpolovaném mensurálními písněmi svědčí rejstřík mešních formulářů rorátních v rukopise Vyšehradském z roku 1450.

V 16. století se liturgický text začal překládat do češtiny a podkládal sylabicky chorální melodie, z nichž se odstranily tropy. Takto zjednodušený chorál s textem v lidové řeči přestal být zpěvem kněží a stal se majetkem literátských bratrstev. Tuto praxi vidíme jak v prostředí utrakvistickém, tak i katolickém. V 16. století vidíme, že do českého chorálu jsou vkládány české tropy a mensurální písně nejen pro advent, ale i v rámci celého liturgického roku, můžeme říci, že rorátní zpěv dosáhl svého vrcholu v 16. století. Rorátní zpěv v jednotlivých chrámech provozovala především literátská bratrstva. V 16. století existovalo v Čechách a na Moravě přes 200 těchto bratrstev, přesný počet je obtížné zjistit. Český chorál, protkaný tropy a českými mensurálními písněmi, určený pro ranní mše doby adventní se nazývá roráty (rorámina) - "Veselí a radostné zpěvy adventní o vtělení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista v přečistý život Panny Marie". Roráty jsou zachovány buď ve zvláštních samostatných zpěvnících - rorátních knihách nebo jako součást graduálů - mešních zpěvů. Máme mnoho rukopisů a tisků těchto zpěvníčku z 16. století, kdy jej tiskla literátská bratrstva, nejznámější: 1572 "Písně a chvály božské"; 1576 "Graduál kostela sv. Havla"; 1581 "Kniha chval božských" lit. bratrstvo Kouřim; 1582 "Chvály božské" Tábor; 1585-1604 "Rorátní kniha kostela sv. Ducha v Hradci Králové; 1589 "Graduál Žlutický". Z této doby se nám dochovalo mnoho rorátníků, s odlišnými verzemi, z nichž nejrozšířenější byla verze královéhradecká. Členové literátských bratrstev zpívali český chorál v rorátách jednohlasně, v neděli dvouhlasně. Vkládané kantileny zpívaly vícehlasně. V 18. století máme dosvědčen hudební doprovod rorátních zpěvů. V Hradci Králové již v adventu v 19.00 hod zvonil zvon na radnici, aby měšťané šli spát a ráno mohli vstát na roráty - k ranním pobožnostem ochotnější a schopnější bylo. Ve 4.45 hod ráno se opět zvonilo, aby měšťané v 5.00 hod byla na rorátech. Tyto zpěvy trvaly více jak hodinu od 5.00 - 6.00 a na jiných místech se scházeli věřící dříve i ve 4.00 hod. při rorátních mších se konaly sbírky na podporu literárních bratrstev. Zpěv rorátů byl rozšířen po všech místech - viz dobové zprávy.

Rušení bratrstev za josefínských reforem roku 1783 znamená také úpadek rorátů jako takových. Přesto však tradice dál pokračovala, zpěv literárních bratrstev byl nahrazen zpěvem lidu, věřící neměli takové hudební vzdělání jako členové těchto bratrstev. Zpěvníky nevlastnili a psali si jen slova a melodie si pamatovali. Přesto tradice rorátních zpěvů nezanikla, lišila se dle místa a lokální tradice. Časně ráno pořádané rorátní mše svaté doprovázené nádhernými liturgickými zpěvy se u nás před koncilní obnovou konaly denně v průběhu celého adventu prakticky ve všech farních kostelích. Přestože žádný jiný národ nemá tak bohatě rozvinutou rorátní tradici, ve druhé polovině 20. století u nás zájem o roráty prudce opadl. V poslední době však probíhají snahy o obnovu této tradice. Roráty (či rorámina) jsou typické české liturgické zpěvy, které doprovázejí mši v adventu a nemají v evropské kultuře obdobu, žádná jiná národní kultura nic podobného nevytvořila.

V průběhu 19. a začátku 20. století vznikaly snahy o jejich obnovení - vydání samostatných rorátních zpěvníků, avšak většinou vedly k ještě větší deformaci textů i melodií. Zlomovým okamžikem je vydání rorátů Dobroslavem Orlem v Českém kancionálu r. 1930 (třetí vydání) - v prvním vydání v roce 1921 nebyly zařazeny. Tímto redakčním zapracováním do Českého kancionálu, jehož šíření bylo podporováno českými biskupy, se vytvořil precedens a proto i dnes máme roráty zařazeny v Jednotném kancionálu. D. Orel se sice pokusil o obnovu rorátních melodií, avšak texty byly značně upraveny a roráty nešťastným způsobem zkráceny - řídil se pravidlem přízvučné prosodie. Orel vydal samostatně Staročeské roráty roku 1920 a následně upraveny vyšli v 1940.

Roráty, jak je známe dnes z jednotného kancionálu, nejsou roráty v pravém slova smyslu. Při jejich edici došlo ke krácení, přičemž byly u jednotlivých částí vypuštěny buď chorály, nebo písně. Zanikl tak hlavní rys rorátů - dualismus chorál / píseň. Navíc byly přizpůsobeny jak texty, tak i melodie písní. Typickým znakem rorátů je střídání chorálů a písní, které komentují myšlenku chorálem nadnesenou. O obnovu původních rorátů z 16. století se pokusila skupinka nadšenců, která iniciovala vznik publikace "Roráte", (vyšla v Karmelitánském nakladatelství v roce 2003). Knížečka zahrnuje nedělní roráty zpracované podle královéhradeckého rukopisného rorátníku. V současnosti se diskutuje o tom, jak v obnovené liturgii zachovat tento poklad české církevní hudby. Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, je třeba vyjasnit, co roráty nejsou:

  • Není to lucernárium při ranní mši;
  • Není to zapalování svící na adventním věnci za zpěvu "Ejhle Hospodin přijde";
  • Nejsou to jakékoli mše v adventu;
  • Nejsou to ranní mše v adventu.

Pro zavedení rorát je třeba vyjasnit dvě typologické otázky:

  1. Hudební formu rorátních zpěvů, melodie, texty, střídání chorálu a písně …?
  2. Liturgická otázka - hudba jako integrální součást liturgie, tj. současné hudební "vybavení adventní liturgie" a liturgický formulář adventu (možnost použití mariánské votivní mše)?

Ad 1) Roráty jsou komponovány způsobem nazývaným "tropování". To znamená, že bylo použito některé melodie gregoriánského chorálu, které byl podložen nový český text. Celý takto nově vzniklý zpěv (např. Introitus, Kyrie, atd.) byl ještě na vhodných místech rozdělen a proložen písněmi. Došlo tak k vzniku jedinečného útvaru, kdy chorální úseky navozují myšlenku, která je rozvíjena písněmi. Chorály pak vždy zpívala literátská bratrstva z kůru později sbor nebo lektor, při zpěvu písní se připojoval lid.

Příklad skladby rorátů

Introitus

Chorál:

"Mnozí spravedliví proroci a králi Spasitele viděti žádali. Mojžíš, Samuel s Davidem, Izaiáš s Jeremiášem spolu s hlasy toužebnými volali: "Ukaž tvář svou nejdražší, prolom nebesa, sestup dolů, Mesiáši."

Píseň:

  1. Sestup dolů, Mesiáši, tak svatí volali. Ukaž tvář svou nejdražší, lidský Spasiteli.
    Ó rač člověčenství přijíti, nás zde vězně zajaté z temnosti již vyníti.
  2. Oni za to prosili, aby s nebe sestoupil. My jsme pak dočekali, že jest nás vykoupil.
    Když se počal z Ducha svatého, vtěliv se v život Panny, shladil hřích lidu svého.
  3. Z nejvyššího nebe k nám ráčil sestoupiti, zmařiv samého sebe, tak nás vykoupiti.
    Jsa Pán věčné slávy se snížil a nás v hněvu Otce svého postavené smířil.
  4. Protož jsouc toho vděčni, vždycky jej milujme, vážíce lásku jeho, takto mu děkujme:
    Kriste, tobě buď čest a chvála císařství, moc i sláva vždy na věky věkoma.

Chorál:

Nebesa vypravují čest a slávu Boží, všichni měšťané nebeští Bohu pilně slouží, k témuž nás i nerozumné stvoření vybízí.

Píseň:

  1. Nebesa vypravují světle ohlašují slávu,
    moc i velebnost krále velikého, Boha nebeského.
  2. I měšťané nebeští, kůrové andělští, hvězdové,
    krásné nebe nám k spatření divné, rozumu nestihlé.
  3. Jeho velebnost božskou bez přestání chválí,
    nuž my také radostně zvolejme srdečně takto řkouc vesele:

Chorál:

Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jakož byla na počátku i nyní i vždycky, i na věky věků. Amen.

Píseň:

  1. Sláva, jasnost i moudrost Otci nebeskému,
    Synu jeho milému i Duchu Svatému, Bohu jedinému.
  2. Kterýž ode všech hříchů lidské pokolení sprostil,
    buďmež veselí děkujíce jemu, Pánu Bohu svému.

Chorál:

Mnozí spravedliví proroci a králi Spasitele viděti žádali. Mojžíš, Samuel s Davidem, Izaiáš s Jeremiášem spolu s hlasy toužebnými volali: "Ukaž tvář svou nejdražší, prolom nebesa, sestup dolů, Mesiáši."

Ad 2) Současný Římský misál nenabízí v adventu votivní mše k Panně Marii, zánik obecně votivních mší byl dán vydáním Apoštolské konstituce papeže Pavla VI. ze dne 3. dubna 1969 jíž se vyhlašuje platnost po-koncilního misálu. Zde se jasně uvádí zavedení vlastních orací /collecta, super oblata, postcommunio/ pro adventní dny dle temporálu, ne variabilita votivních orací k P. M.: "V hlavních liturgických obdobích, totiž v době adventní … má misál pro každý den vlastní vstupní modlitbu…." Přesto dle Přednostní tabulky liturgických dnů je možno použít i v adventu votivní mši k Panně Marii a to pouze ve všední dny a do 16.12. - jsou k tomu formuláře ve "Sbírce mší o Panně Marii". Tedy liturgicky je zde otázkou co s nedělemi a s druhou částí Adventu - po 16.12.; výsledek - nelze po celý Advent v běžném kostele slavit rorátní mši. Protože na při zavádění liturgické reformy se diskutovalo ohledně votivních mší v tzv. silných období, udělila se možnost místním biskupům v tomto směru činit výjimky - úpravy. V tomto duchu se i diskutovalo na zasedáních České liturgické komise v letech 1969 - 1970. Jaké je zde situace nyní: protože současní biskupové nevydaly v tomto směru žádnou směrnici je možno v první části adventu slavit rorátní mši - votivní k P.M., jakožto i po celý advent na mariánských poutních místech - viz praxe na Svaté Hoře. V druhé části adventu - po 16.12 s dovolením biskupa, nejsem si vědom, že by ordináři v letech1969 - 1974 takovéto plošné svolení daly, je třeba studovat Acta Curie jednotlivých diecézí z té doby a tuto informaci ověřit. Formuláře 4. adventních nedělí nelze v dnešní liturgii nahradit votivními texty k P. M. - přesto i tyto texty obsahují mariánská témata, takže by bylo možno i do těchto formulářů zařadit rorátní zpěvy, které by tematicky odpovídaly.

Nelze říci, že rorátní mše byly po koncilu zakázány, protože tvoří český fenomén, který pro univerzální církev není směrodatný. Tato otázka se pojí s pokoncilní snahou o redukci votivních mší a zdůrazněním cyklu liturgického roku s jeho jednotlivými dobami a teologickými tématy - viz úprava struktury liturgického roku a svátků.

Závěrem:

Adventní votivní mše k Panně Marii tvoří duchovní bohatství našeho národa a bylo by dobré jej rozvíjet. Liturgicky je možné řešení, ale spíše vnímám otázku praktickou, tj. příprava zpěváků a věřících pro dialogický zpěv českého chorálu a duchovní písně, jakožto i délku těchto zpěvů a tím i celé bohoslužby. Další obtíž je styl života, protože se nedomnívám, že by lidé vstávali ráno ve 4.00 hod a hodinu v kostele zpívali roráty a pak šli do zaměstnání. Poslední důvod a obtíž - snad nejdůležitější, je teologie rorátních mší, které vznikly na základě jiných pastoračních a duchovních potřeb a pro jiné liturgické paradigma, proto by bylo vhodné toto téma hudebně i liturgicky "nově pojmout" a začlenit do současné liturgie a hudební praxe.

PhDr. Pavel KOPEČEK, Ph.D.