Adventní zamyšlení P.Ladislava

Advent bývá nazýván bránou k Vánocům. Možná i proto, že jeho kvalitní prožití dává užitek jedněm z nejkrásnějších svátků církevního roku. Obyčejně prožívají lidé advent ve spěchu, s nervozitou, někdy i s neúměrným očekáváním radosti a štěstí mezi blízkými, kolem svátečního a rozzářeného stolu. Po vystřízlivění, na druhý svátek vánoční (pro mnohé totiž na „Štěpána“ Vánoce končí), si někteří lidé kladou otázku: „A jaký to mělo vlastně smysl?“

Neměli bychom podceňovat tuto otázku! On totiž smysl Vánoc skutečně není v nazdobeném stromečku, ani v kaprovi s bramborovým salátem. Důležité na Vánocích nejsou ani dárky (tady mě asi děti nepochválí), ba ani slavnostní půlnoční.

Co je na Vánocích opravdu důležité, je vztah Boha k člověku. Svatý Jan to opisuje nádhernou (můžeme říci) básní, protože slova, kterých užívá v evangeliu, si jiné označení ani nezaslouží: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna… aby každý, kdo v něho věří… měl život věčný“. (Srv. Jan 3, 16)

O smyslu Vánoc, na které se začneme adventem již brzy připravovat, vypráví legenda:

Do jeskyně, ve které se právě narodilo dítě, vstupuje tajemná žena, která přináší betlémskému děťátku dar. Panna Maria s úzkostí pozoruje starou, bolestmi a utrpením sehnutou stařenu, která se toužebně dívá na dítě a posléze ze záhybu dlouhého pláště něco vytahuje. Maria nejdříve nechápe. S úžasem hledí na starou ženu, která se jakoby zázrakem narovnává, i její tvář vyhlíží náhle podivuhodně mladě. Předává dítěti svůj dar a mizí ve tmě před jeskyní. Jaký to asi byl dar?

To přišla Eva, pramáti lidského pokolení, a přinesla děťátku darem jablko. Jablko prvního hříchu, pro něž dolehlo na všechno lidstvo neštěstí. Ale Evino jablko se v ručičkách božského dítěte zaskvělo jako zlaté jablko, v němž září obraz nového světa, který se s děťátkem rodí.

Mariin advent má bezesporu velký význam: ona nabídla Bohu svůj život, a Bůh obdaroval nejen ji, ale i celé lidstvo novým životem. Tak Boží láska, kterou mnozí nevnímají, a ani nechápou, dostala novou podobu a místo: podobu člověka, který je až k obětování svého života věrný Bohu, a místo mezi lidmi. Advent s Marií by nás mohl navést k hledání pravého smyslu Vánoc a tím je „Boží přebývání mezi lidmi“ (srv. Lukáš 7, 16).

Nechci navádět rodiče s dětmi, aby alespoň část Adventu věnovali ztišení a společné modlitbě, ale těm, kteří to udělají, stejně tak i osamoceným a nemocným, ze srdce žehnám.

P.Ladislav Kozubík,SDB