Milí farníci,

letošní rok (od 11. října 2012 do 24. 11. 2013) vyhlásil papež Benedikt XVI. pro celou církev jako Rok víry. Chtěl tím zřejmě vzpomenout výročí 50 let od zahájení II. vatikánského koncilu, jakož i výročí 20 let od vydání Katolického katechismu.

Zcela jistě však chce Benedikt XVI. pomoci oživit víru v církvi, jak na to poukázal už na začátku svého pontifikátu při zahajovací promluvě. Už zde mluví o nutnosti znovu objevit cestu víry a s novou intenzitou ukazovat radost a nadšení ze setkání s Kristem. Doslova říká: „Celá církev a pastýři v ní se musí jako Kristus vydat na cestu, aby vyvedli lidi z pouště na místo života, k přátelství s Božím Synem, k tomu, který dává život, a to život v plnosti“. (srov. Porta fidei 2 odst.)

Papež poukazuje na skutečnost, že mnohdy křesťané věnují větší péči sociální, kulturní a politické činnosti a víru pokládají takříkajíc za samozřejmou; totiž za něco, co se v životě věřících automaticky předpokládá.

V minulosti snad celé generace našich předků žily v niterném spojení a společenství s Bohem, protože k tomu byly vedeny a vychovávány. Tomuto stavu odpovídala i úroveň kultury a obsah víry a z toho vyplývající ctnosti, které byly touto atmosférou víry inspirovány.
Zkušenost dnešních generací však mluví o ztrátě křesťanské identity, o krizi víry. Jakoby „sůl ztrácela chuť, a světlo zůstávalo ve skrytosti“ (srov. Mt 5,13-16).

Proto Benedikt XVI. vybízí věřící k pokorné cestě k pramenu živé vody a k naslouchání Ježíšových slov, skrze která k nám promlouvá Boží moudrost a Boží moc. „Musíme znovu objevit chuť nechat se sytit Božím slovem, věrně předávaným v církvi a chlebem života, nabídnutým jako pokrm jeho učedníkům (srov. Jan 6,51). Nemáme hledat pokrm, který pomíjí, ale takový, který vede k věčnému životu (srov. Jan 6,27). Jde o to, abychom poctivým hledáním dospěli k otázce: „A co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ A odpověď, jasně srozumitelná všem, kdo poctivě hledají, zní: „To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal!“ (Jan 6,29). Víra v Ježíše Krista je tedy definitivní cestou k dosažení spásy.

Nepochybuji, milí farníci, že vás zvláště v této době zatěžují nejrůznější starosti: existenční, společenské, politické i jiné. Jsou to důležité a vážné věci a není možné se z nich jen tak lehce vyvázat. Nemenší starostí však zůstává i naše víra – totiž osobní růst ve víře a předávání živé víry dalším generacím. V příštím roce při výročí 1150 let od příchodu věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje na Moravu budeme s největší pravděpodobností na Velehradě zpívat „Dědictví otců (rozuměj – kulturu, založenou na víře v Boha), zachovej nám, Pane!“ Prosme tedy společně za nalezení správné cesty k víře, abychom se při zpěvu této písně nemuseli červenat.

P. Ladislav Kozubík