Velikonoční zamyšlení o.Ladislava

O Velikonocích slavíme velké vítězství Ježíše Krista nad smrtí. Vyznáváme, že Ježíš Kristus ‚přemohl zlo, překonal smrt‘. Současně však žijeme ve světě, kde smrt má – jak se zdá – větší váhu, než život. O tom nás denně přesvědčují média, když dokumentují politiku Islámského státu, či do omrzení informují o nejrůznějších masakrech, ať ve světě, nebo u nás. Tyto skutečnosti a strach ze smrti v nás vyvolávají otázku: Co se vlastně stalo o Velikonocích? Je Ježíš skutečně vítězem nad smrtí? A pokud je, má jeho vítězství nějaký význam pro náš život?

Carlo Careto říká: „Co znamenají tyto dva výrazy: ‚přemohl zlo; překonal smrt?‘ Po Nazaretu se přece nic nezměnilo; nezměnilo se nic ani po Kalvárii. Svět nadále existoval se všemi svými hanebnostmi, se svými masakry, člověk dále kráčel se svými slzami a se svým otroctvím. Co to znamená, když říkáme: ‚Ježíš nás spasil?‘ Ježíš svým životem přemohl sám na sobě zlo, svou smrtí smrt pohltil. Dal nám svým životem příklad, jak žít, svou smrtí nám ukázal, jak přemoci zlo a zničit smrt. Člověče, chceš se osvobodit od zla, které tě utlačuje? Dělej to, co dělal Ježíš. Chceš zničit smrt, která tě sužuje? Nabídni druhým svůj život, jako to učinil Ježíš.“

Nemůžeme čekat, že Ježíš, jakoby mávnutím kouzelného proutku, změní svět kolem nás. Může ale změnit nás samotné, jestliže mu uvěříme a budeme v konkrétních situacích jednat stejně, jako by on sám jednal na našem místě. A toto jsou pravé Velikonoce, skutečné vzkříšení! Svatý Pavel v prvním listu Korinťanům poznamenává: „Nevstal-li Kristus z mrtvých, marné je naše kázání a marná je i naše víra.“ Kristus však už z hrobu vstal! Mají-li se tedy Velikonoce uskutečnit i v nás samotných, je nezbytné, abychom povstali ze svých hrobů sobectví, hříchů, netečnosti i lhostejnosti a stali se (pro druhé lidi), podobně jako Kristus, nositeli pokoje, vzájemného porozumění a usmíření.

Přeji všem požehnané a pokojné svátky Velikonoc.

P. Ladislav Kozubík