Velikonoční zamyšlení P.Ladislava 

Milí farníci,

v poslední době jsme prožili mnoho změn: volbu prezidenta, rezignaci papeže Benedikta, volbu nového papeže… To je jen nepatrný výčet toho, co se v naší zemi i ve světě událo. Nejsou v něm otřesy hospodářské, ekonomické, politické, apod. Zcela logická otázka však zní: Povedou všechny tyto změny k lepšímu? Není nakonec zlo a lež mocnější než dobro a pravda? Někteří lidé dokonce obviňují Boha, jakoby na současný svět nestačil. Existuje vůbec nějaká spravedlnost, když těm, kdo mají moc, všechno vychází a ostatní musí mlčet? (Podobné otázky si mohli klást učedníci v okamžiku Ježíšovy smrti). Bůh však staví na jiných hodnotách a ty mnohdy nejsou na první pohled vidět.

Ježíš například jednou řekl učedníkům: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí!“ Jak rádi bychom byli svobodnými a nechceme se nechat ovládat nepravdou. Ale je to vůbec možné? Vždyť v dnešní době se zdá, že ten, kdo lže, nebo ten, kdo žije nepoctivě, je na tom mnohem lépe, než ti, kdo chtějí žít pravdivě. Dokonce se tím mnozí lidé chlubí, když jim nepoctivost vychází a když lidé věří lžím.

Ono to vypadá, jakoby lhát bylo dnes naprosto normální. Ale jsou i lidé – díky Bohu –, kterým lež vadí a nechtějí se s ní smířit. V rozhlase před časem zazněla slova slovenského spisovatele Borise Filana. Jsou zaznamenána téměř doslovně:

Jednou přijde doba, kdy se vynoříme z tohoto šílenství, které nám teď vzplálo v hlavách, a budeme se sami za sebe strašně stydět. Budeme se propadat hanbou, když si vzpomeneme, na co jsme se dívali, co jsme četli a co jsme poslouchali. Jak jsme dovolili, aby nás několik šikovných zvrhlíků připoutalo k novinám a televizorům, které jsou plné zvratků a výkalů.

Nebudeme moci pochopit, jak někdo mohl vydělávat na nemocech a neštěstí našich bližních. Nebudeme schopni vysvětlit našim dětem a vnukům, proč jsme to dopustili. Budeme se snažit nemyslet na to, jaké blbce a hlupáky jsme považovali za celebrity.

Budeme se stydět za dobu, kdy byli na prvních stránkách časopisů nagelovaní panáci a vysmáté opice… Budeme říkat, že to oni byli tehdy na vině, jacísi neurčití „oni“! A ti budou zatím mezi námi a budou ukazovat prstem na někoho neexistujícího.

Ale my jsme všichni spolupachateli tohoto hnusu, nejen ti, kdo to píší, vydávají nebo vysílají!

My s nimi ochotně kolaborujeme tím, že se na to díváme, posloucháme, čteme a kupujeme.

Jenom tolik jsem vám chtěl povědět, respektive nechtěl, ale musel, protože jinak by mně praskla hlava od toho mlčení.

To jsou velmi tvrdá slova a některá jsem musel vypustit, protože by se před dětmi ani nedala číst. Jsou to však zároveň slova velmi laskavá, protože je napsal někdo, kdo má rád pravdu a sám ji – třebaže osamoceně – hledá. Jako by nám tím článkem říkal: „Nebojte se hledat pravdu (Velikonoční události nás k tomu přímo vyzývají!). Přečtěte si hezkou knížku. Bavte se s dobrými lidmi. Podívejte se s kamarády nebo známými na pěkný film. Přemýšlejte více o tom, co vám kdo řekne. Otevřete častěji Bibli…“

Dnešní lidé hledají stále něco výjimečného. Napadlo mě, co kdyby právě křesťané byli výjimeční tím, že znají cestu k pravdě. Nemuseli by se stydět, až se setkají s Pravdou věčnou, anebo ještě mnohem dříve: když se jich jejich vlastní děti na pravdu zeptají…

 

P. Ladislav Kozubík