Církevní silvestr – 20. listopadu 2011

Silvestr v listopadu? Nepřehánějí to ti lidé kolem kostela už trochu? Nebo že by recese? Nic takového. To, že Advent začíná 4 týdny před Vánocemi, ví skoro každý. Že ale počátek Adventu znamená i počátek nového církevního roku, to už může ve změti informací lehce zapadnout. Pokud zvesela slavíme Silvestra a Nový rok, tak proč neoslavit i konec roku církevního a začátek doby Adventní, tedy doby, která je pro křesťany dobou očekávání narození Krista?

S touto myšlenkou celá farnost Telnice a Sokolnice zvesela připravovala nedělní odpolední setkání 20. listopadu 2011. V kostele byla hlava na hlavě, ale mnozí lidé se mezi sebou neznali. A když na začátku mše zazněly trubačské famfáry, bylo už každému jasné, že toto odpoledne nebude ledajaké. Těžko krátce popsat ten rej, který po mši nastal na Orlovně. Pohotový konferenciér Pavel Zapletal zve všechny ke sledování pohádky O Šípkové Růžence, obecenstvo se výborně baví i při Reportáži tří rozhlasových stanic, oboje v podání sokolnické omladiny. Poté na parket vbíhá vyfešákovaný telnický starosta alias Silák Franta se třemi dalšími pomocníky na ramenou. Malí siláci o něj ohýbají a lámou tyče, i když na litinovou trubku si budou muset ještě trochu natrénovat svaly. Ochotný divák z publika pak zažívá hořkou porážku v trhání telefonního seznamu, protože malí ministranti jedním trhem zvládnou to, co Mirek Král ani při největší námaze. Za odměnu může aspoň silákovi „vlézt na záda“. Už jsou tu orientální tanečnice z Valašské Polanky, jejichž vystoupení sleduje zvláště mužská část publika se zvýšenou pozorností. Ještě větší nadšení budí polanské mažoretky, které v bílo modrých uniformách pochodují vpravdě jako jeden muž. Těžko věřit, že tyto svižné a odvážné divy ze sálu pozorují jejich vnoučata.

Konečně je trochu času na muziku a zpěv v podání výborné kapely „Veselá šestka“, alias „Zoufalka“. Bystré oči rychle poznaly, že kapelmajstr se nápadně podobá našemu panu faráři, který z Valašské Polanky pochází. Primáš je opravdu jeho bratr, hlavní mažoretka jeho sestra, v sále spousta příbuzných. Seznamujeme se s dalšími milými lidmi v čele s panem starostou a místostarostou z Polanky, kteří s námi přijeli slavit. Mezi hosty jsou též řádové sestry Salesiánky z Ostravy – Zábřehu, které poutavě vyprávějí o práci s dětmi ulice, kterým se věnují. Je dobré si i ve chvílích veselí uvědomit, že ne všichni se mají tak dobře, jako my. Atmosféru poté uvolní kouzelník, v němž poznáváme známého teologa, člena rady ČT a újezdského jáhna v jedné osobě, Radka Mezuláníka. Jsme soukromě domluveni, že do příště přidá mezi svá kouzla i proměnu buchet v řízky. Uvidíme! Jenže co se děje? V sále je najednou tma jako v pytli. Ano – „Tma jako v pytli“, uvádí konferenciér známou Cimrmanovu hru. Milovníci Cimrmana se prohýbají smíchy a nakonec se nám podaří vylákat zpoza opony i herce s čelovkami, kteří Tmu jako v pytli ve tmě jako v pytli sehráli.

Děti si užívají svůj vlastní program v horním malém sále, připravují malé lampičky na Advent, sledují vystoupení, která jim postupně také přicházejí předvádět jednotliví účinkující. Mají prostor pro tanec a zpěv v dolním velkém sále s rodiči, i pro zábavu připravenou speciálně pro ně. Obecenstvo začíná být pomalu až přesyceno programem. Z útlumu je budí další vystoupení - tentokrát polansko-egyptských tanečnic se svíčkami a efektních andělů se zlatými křídly. Zbývá za odborného dohledu pana kostelníka Krále vylosovat silvestrovskou tombolu a už se blíží zlatý hřeb večera – otec Ladislav předvádí kouzlo vítězství ruské vesmírné rakety, až dětem přechází zrak. Pořadatelé si poradí i s výpadkem přímého přenosu z Křižíkovy fontány a za zvuku efektní hudby zšeřelý sál ozařuje ohňostroj z prskavek a ohnivých fontán.

Po zbytek večera se tančí, zpívá, vykládá a debatuje, noví známí se vzájemně častují komplimenty na donesené občerstvení i jednotlivá vystoupení a slibují si příští návštěvy. Rozcházíme se domů - v podstatě nadšení a překvapení, že jsme zažili něco, co jsme ani nečekali, ač jsme se o to snažili. Atmosféra se nedá zorganizovat, atmosféra musí prostě přijít. A že přišla, Vám potvrdí každý, kdo v neděli odpoledne na Orlovně byl. Příští rok si to určitě nenechte ujít ani vy!

za všechny organizátory Hana Kroutilová