Ministrantský tábor - Pozděchov 2012

Ministranti se v letošním roce vydali do rodného kraje otce Ladislava Kozubíka, aby nejen poznali místní krajinu, ale třeba se zdokonalili v mnohých tradičních či netradičních olympijských disciplínách, poznali nové kamarády a vytvořili spolu dobrou partu.

Tentokrát s námi na Valašsko vyrazila i skupinka menších dětí, které se částečně účastnili naše programu, částečně se věnovali svým vlastním hrám. Noci jsme ale trávili s dětmi společně na pozděchovské faře, která se na jeden týden stala naším útočištěm především před neustálým deštěm. Přesto jsme nezaháleli a podnikli výlety na rozhledu Vartovna, do Valašské Polanky (rodiště pana faráře), Prlova (prohlídka pietní místnosti s výkladem na téma tragické události konce II. světové války), Horního Lidče (návštěva nádherného Betléma), do Senínky (muzeum motorek), na Trubiska (přátelský fotbalový zápas s jiným táborem) či do Chrámečné (prohlídka stájí a projížďka na koních). V čase, kdy zrovna nepršelo, bojovali kluci o olympijské medaile například v hodu kladivem, oštěpem, diskem, skok do dálky, trojskok, v běžeckých závodech a štafetách, v závodu tříspřežní (ti nejmladší se nechali svést na taženém šlapacím autíčku) či dokonce v umění pěveckém. Nechybělo tradiční lesní stavění z přírodních materiálů: letos naši mladí architekti realizovali projekty olympijské vesnice. Noční hra v blízkosti horských luk s pasoucími se býky zase prověřila nebojácnost našich soutěžících, klobouk dolů před Mirkem Esterkou a Fandou Hrazdírou, kteří šli samostatně pouze ve společnosti své baterky. Několikrát jsme také do svých soutěží zapojili i místní obyvatele, takže se znalosti našich olympioniků o Pozděchově a blízkém okolí náramně rozšířili. Večery jsme pak, pokud počasí dovolilo, trávili u táboráku a u společného shromáždění oděni do historických antických obleků – řeckých himationů. Kluci se dozvěděli spoustu zajímavých informací jak o historii i současnosti olympijských her, tak se vzdělávali v geografických znalostech jednotlivých kontinentů. Právě barvy kontinentů, které se promítají do olympijských kruhů, rozlišovali jednotlivé týmy od sebe. Všechny soutěže probíhali jak individuálně, tak i kolektivně. Kdo vyhrál, ale není podstatné, však jistě všichni dobře znáte to slavné heslo: „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“. A slávu olympijských vítězů si zaslouží všichni, kteří se na táboře snažili zvítězit především sami nad sebou a to nejen v oblasti sportovních výkonů…

Poděkovat se sluší především otci Ladislavovi za jeho milou společnost a duchovní vedení po celou dobu tábora, paní starostce Vlastě Sláčikové z Pozděchova za velkou podporu a spolupráci, panu starostovi Laďovi Gargulákovi z Prlova mj. za skvělý zážitek s projížďkou koňobusem, všem vedoucím a kuchařkám za krásný a chutný týden v jejich společnosti, (pra)rodičům za navařené dobroty na cestu a vůbec všem, kteří na nás mysleli či se za zdar tábora modlili.

Poznali jsme společně zase další krásný kraj, jehož návštěvu vám všem můžeme jen doporučit…

František Kroutil