Reportáž - Koncert pěveckého sboru Carmen Zábřeh

Farníci z Telnice, Sokolnic a Prace se pustili do přípravy zajímavé akce: pozvali si velký pěvecký soubor Carmen ze Zábřeha na Moravě. Asi čtyřicet skvělých zpěváků se čtyřmi sbormistry přijelo vlastními auty do Telnice a po krátkém občerstvení zavítalo do kaple památníku Mohyla míru, kde si všichni společně zazpívali a vyzkoušeli si zajímavou akustiku tohoto prostoru. Jednu z písní si můžete poslechnout zde. Po prohlídce přilehlého muzea se vydali zpět do Telnice, kde se před večeří setkali s nečekaným zážitkem: kolem nich procházela ke kostelu, aby se zde nechala slavnostně vyfotit. Ve chvíli, kdy se v přítomnosti sboru objevili ženich s nevěstou, spustil sbor nádherné svatební hudební blahopřání... jaké překvapení! Jedním z příbuzných byl na svatbě také senátor Jiří Čunek, který se hned ujal organizace a přemluvil sbor, aby šel ještě jednou svatebčanům zazpívat. A tak se svatba ihned po focení seřadila pod stříbrným smrkem na kostelním nádvoří, sbor naproti nim pod okny fary a mezi nimi: ženich s nevěstou, dostali i židličky. Sbor zazpíval další blahopřejné písně ze svého reportáru a potěšil tak jistě nejen Jiřího Čunka, ale i novomanžele se svatebním doprovodem.

Po tomto nečekaném zážitku se vydali sboristé ke společné večeři, kterou jim připravili farníci na faře. Po večeři si pak s nimi přišli zazpívat bratři Jahodovi a kostelníci - manželé Královi. Jedna lidová píseň střídala druhou, kytara se předávala z rukou Franty Jahody do rukou sbormistra Karola Ozorovského, jak Tonda Jahoda zapěl první tóny nové písně, hned zase kontrovali hosté ze Zábřeha další. Panovala vynikající atmosféra, že se ani nikomu nechtělo jít spát. To už ale na faře stáli frontu pohostinní místní obyvatelé, ale také farníci ze Sokolnic a Prace, kteří nabídli členům sboru ubytování. A tak se postupně všichni rozcházeli do svých příbytků i s dvěma až třemi hosty. A co vím od některých z nich, ještě se doma dlouho sedělo a vykládalo...

Po snídani se pak ráno členové sboru sešli v telnickém kostele a po rozpívání zpestřili a obohatili svým zpěvem nedělní mši svatou jak v Telnici, tak i v Praci. Pokaždé je čekala zasloužená odměna v podobě bouřlivého potlesku. To byla nejlepší pozvánka na odpolední koncert, který se už chystal v Telnici...

Po společném obědě, kterému předcházelo zpívané poděkování (můžete si jej prohlédnout zde), se zábřežská parta vypravila se starostou obce na procházku vesnicí, přičemž na revanž za krásný večer zastavila u domu Tondy Jahody a příjemně ho překvapila písničko, kterou vystřihla prostě jen tak na ulici, přišli ho pozvat na svůj koncert, který za půl hodiny začínal v kostele... Milé dojetí se dalo krájet...

V kostele sv. Jana Křtitele pak pěvecký sbor předvedl přehlídku své tvorby s důrazem na duchovní písně různých žánrů, původu i jazyků. U dirigentské taktovky se střídali čtyři sbormistři a zpěváci svým výkonem navodili skvělou atmosféru, o které se sami můžete přesvědčit záběrem z poslední písně (zde), jež si mohli zapívat všichni spolu a že se mnozí účastníci koncertu opravdu snažili...

To však ještě nebylo vše: posluchači sboru ve stoje aplaudovali a vyprovodili tak všechny zpěváky před kostel. Jenže ti jim jejich vřelý aplaus oplatili ještě několika rozlučkovými písněmi, to když se postavili kolem chodníku a stylově se pozdravili na příští shledanou...

Loučení jsme se už nemohli vyhnout, Zábřeh je od Telnice přece jenom 120 kilometrů. Krásné vzpomínky na chvíle plné přátelství, pohody a upřímného příjetí tu však i po odjezdu osmi aut zůstávají... A věřte, že i tentokrát se potvrdilo staré úsloví: "... že nejlepší věci jsou zadarmo..." Akci podpořila finančně obec Telnice (úhrada dopravních nákladů), na občerstvení se podařilo vybrat z dobrovolného vstupného samotného koncertu.

Zábřežský sbor přijel svým zpěvem rozdávat radost a to se mu beze zbytku podařilo. Děkujeme !!!

Poděkování také zaslouží všichni, kdož se jakkoliv podíleli na organizaci víkendové akce a že jich nebylo málo, od úklid fary, přes přípravu jídel, pečení cukroví a koláčů, obsluhu na faře až po ubytující rodiny...

Hana a František Kroutilovi