Hrkání v Telnici

Čas letí mílovými kroky vpřed a Velikonoce jsou za námi. Pro některé to byly celkem studené svátky jara, někomu se celý víkend smrsknul v čekání na pondělní zápas Komety a někdo ten čas využil pro rodinný výlet.

Pro křesťany to však byly největší svátky roku, při nichž si připomínají ukřižování a zmrtvýchvstání Krista. A oslavy pokračují ještě dalších padesát dní až do svátku letnic. Pro každého člověka to znamená něco jiného a každý člověk to prožívá po svém. A tak se i letos našlo pár odvážných dětí, které se rozhodly dodržet tradici hrkání. Na dva dny tak nahradily práci zvonů, které dle legendy odletěly do Říma pro požehnání. Zřejmě vinou počasí se nás letos nesešlo tolik, jako dřívější roky, ale i přesto nás bylo jistě dobře slyšet. A i přes hrozby meteorologů jsme nakonec zmokli jen jednou. Za svoji práci si děti vyhrkaly nejednu odměnu. Sladkosti jsme si už rozdali. A jsem si jistá, že i když jich bylo spoustu, není už po nich ani památky.

Peníze, které jsme vyhrkali, jsme se rozhodli rozdělit na tři části. Za jednu z nich čeká na děti další odměna, za tu druhou pořídíme nové hrkače, protože se nám jich letos několik rozbilo, a tu třetí část věnujeme na nějakou dobrou věc. Co konkrétního to bude, záleží na tom, jak se děti domluví.

Dětem patří velký dík za to, kolik času a síly obětovaly. Ostatním děkujeme za podporu a odměny a věříme, že se příští rok opět sejdeme, abychom společně prožili Velikonoce.

Katka Rožnovská